Vlajka Japonska, zdroj: google.com
Pro spousty lidí je učení se dvěma jazykům dosti nelehkým úkolem. Při dnešním rozhovoru zde vítam Filipa Jandu, studenta brněnského gymnázia Elgartova, který se pustil rovnou do tří jazyků: francouzštiny, angličtiny a japonštiny. Japonština je jako jazyk obecně považována za jeden z nejnáročnějších.
Kdy jsi začal s japonštinou a co tě k tomu vedlo?
S japonštinou jsem začal zhruba před třemi lety. Tehdy jsem byl v osmé třídě základní školy a mým druhým jazykem byla němčina, která byla vlastně věcí, jež mě přivedla k japonštině. Němčina mně hrozně nebavila a opravdu jsme neměli dobrou učitelku. Osobně jsem chtěl dokázat, že ta učitelka je prostě špatná, tak jsem si řekl, že se sám dokážu dostat v japonštině dál, než my byli v němčině.
Jaké je se učit tři jazyky?
No občas je to otrava. Třeba teď je pro mě dost těžké si najít čas na tu francouzštinu ještě k té japonštině, s tím, že francouzštinu mám teď jako druhý jazyk na škole, zato japonštinu studuji z vlastní iniciativy s mým učitelem. A určitě nemůžu zapomenout zmínit, jak se ty slovíčka i gramatika občas pletou.
Jakto, že sis zvolil na gymplu francouzštinu místo němčiny, kterou jsi už studoval?
No jednoduše proto, že mě ta němčina opravdu nebavila. A přestože je francouzština místy také náročná, tak své volby nelituji.
Jaké jsou tvé nynější cíle s japonštinou?
Už druhým rokem si chci udělat státní zkoušku z toho jazyka, která bývá v prosinci, přičemž teďka to dřív nešlo a pokaždé se to zrušilo, kvůli covidu. Avšak dělal jsem si už několik zkušebních a všechny mi vycházely dobře. Náhradní termíny budou teď v červenci, takže se konečně pokusím udělat zkoušku z té základní úrovně.
David Krátký, 31.3. 2022
Comments