ilustrace nápadu, zdroj: google.com
Člověka toho ledacos napadne. Někdy to musí podpořit snahou, jako třeba při vymýšlení
tématu na fejeton, jindy to zas jde samo, jako třeba při vymyšlení tématu na fejeton. Nápad
nám padne na mysl z ničeho nic. Někdo se zoufale snaží, aby ho něco napadlo, zato někdo
se zas napadení bojí. Že je to prý špatná věc. Jeden předem nikdy neví. Můžeš dostat jak
dobrý, tak špatný nápad, ale tahle jeho stránka se napadenému může odhalit až později,
neboli až už je pozdě. Tím chci říct, že hodně lidem i špatný nápad připadne v danou chvíli
jako dobrý. A můžeme jim to brát za zlé? Nebo jenom jejich mysl byla napadena? A odkud
nápad vůbec padá? Od koho ho dostaneme?
Samozřejmě v určitých případech, když vás třeba napadne někoho napadnout, tak by vás
asi mělo napadnout, že je to blbej nápad. Co ale naopak, když přijde dobrý nápad?
Umíme s ním správně naložit? Možná nemůžeme ovlivnit, co nás napadne, ale není to, jak s
tím naložíme, už jen na nás? Rozhlédněme se kolem sebe. Co vidíme? Stůl, pero, auto,
vlak, budovu, mrakodrap… Všechno vzniklo prvně jako pouhý nápad. Všechny velké věci, ať
už obdivuhodné nebo hrozivé. Žijeme ve světě nápadů. Proč se z dobrého nápadu stane
jenom vzduch? Je to naše ignorance nebo jenom lenost? „To je ale dobrej nápad!“ je
většinou ta poslední věta, kterou se toho nápadu dotkneme. To, že lidi s dobrým nápadem
nějak nenaloží, pouze jej založí do zadní nenápadné komůrky vědomí s tím, že počkají, je
celkem normální. „No já radši počkám a uvidíme..“ Nápad napadl, tak není kam spěchat ne?
No ještě aby ne! Co já tady s tím teď budu jako…
Ale to mě jen tak napadlo.
Comments